Operations Manager Marek: V Americe vás nikdo nevodí za ručičku, ale určité věci jsou tu jednodušší

Bydlel na 0. řádku, oblékal kroj a chodil na hody. Z rodné jižní Moravy se ale za prací přestěhoval do Spojených států. Marek Brabec působí už 7 let v americké pobočce ALBAformu a užívá si denní kontakt s lidmi z vícero kultur. Jak se po přesunu za oceán zdokonaloval v angličtině? Co by ze začátku býval udělal jinak? Jak moc Američané řeší oblečení do zaměstnání a v čem se mu s nimi dobře spolupracuje? To nám Marek pověděl v rozhovoru.

Marku, odkud jste?

Pocházím ze Starovic na jižní Moravě, asi 30 kilometrů od Brna. Naše vesnice se pyšní především vinařstvím, je však zajímavá i absencí ulic. Místní ulice nazývají řádkami. Vtipné je, že jsem roky žil na 0. řádku, neboť tento řádek byl dokončen později vedle existujícího 1. řádku, což už bylo zažité jako první řádek, tak se to neměnilo. Rovněž se tu natáčel český film Svatba na bitevním poli s Bolkem Polívkou.

Kde jste byl na škole a jaké byly vaše první pracovní zkušenosti?

Studoval jsem na Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole Sokolské v Brně a krátce na VUT. Technika mě bavila, na škole jsem se setkal s technickým kreslením, a na praxích jsem si vyzkoušel kovářství, obrábění, práci se dřevem i zámečnickou. V rámci školních praxí jsem nastoupil do výrobního podniku v Hustopečích u Brna. Nedlouho po škole jsem začal pracovat v automotive na engineeringu. Po čase jsem však zjistil, že bych rád větší kontakt s lidmi, konkrétně s klienty a dodavateli. Přesunem do oblasti vedení projektů byla tato kritéria naplněna a uvítal jsem i to, že projekty měly stále přesah do engineeringu, který mě vždy bavil. Vzhledem k mé nové manažerské pozici v ALBAformu jsem nedávno dostudoval manažerské studium a získal titul MBA.

Gratuluji! Byla to právě firma ALBAform, která vás zavála přes Atlantik?

Ano, přivedly mě sem jejich projekty. Upřímně jsem po USA nijak netoužil, nějak se to stalo.

Vaše aktuální pracovní pozice je Operations Manager pro ALBAform US. Řečí obyčejných smrtelníků, co to znamená?

V operativní rovině se jedná o řízení středního managementu celé firmy, dohled a tlak na plnění klíčových ukazatelů výkonnosti firmy (KPIs). A pak jde pochopitelně o střednědobou až dlouhodobou rovinu, tedy plánování cílů, cenová politika, strategie, tvorba budgetů, kalkulace kapacit, plánování lidských zdrojů a udržování dobrých vztahů s obchodními partnery ve spolupráci s top managementem.

V čem jsou podle vás rozdíly mezi zaměstnáním v Česku a v USA?

Asi v nastavení a zákonech. U zaměstnání v ČR je běžné mít zdravotní pojištění, které kryje většinu zákroků. V USA (tedy alespoň ve státu Georgia, liší se stát od státu) si lze každoročně zvolit, že žádné nechcete, anebo jsou pak většinou nabízené možnosti jako střední cesta a vysoké krytí. V USA je taky možné si vybrat, kolik budete v průběhu roku odvádět na daních ze mzdy a potom to jednou ročně buď doplatíte, nebo dostanete peníze zpět. Zaměstnání v ČR s sebou přináší sociální jistoty a jasná, relativně neměnná pravidla. V USA je řada věcí na vás, nikdo vás za ručičku nevodí. V práci můžete ze dne na den skončit, stejně tak vás může zaměstnavatel okamžitě propustit.

Když mluvíte o pojištění a byrokracii, co pro vás bylo ze začátku po relokaci do Ameriky nejtěžší? Udělal byste býval něco jinak?

Nejtěžší byly první dva roky. Odloučení od přátel a rodiny, moje angličtina, která byla ze školy klasickou naučenou britskou angličtinou, a proto jsem nejdřív Američanům plně nerozumněl a oni nerozumněli mně. V Česku mě ale nic nedrželo a chtěl jsem zažít dobrodružství. Jedna věc, za kterou se zpětně musím pochválit, byla ta, že jsem hned od začátku žil v pronájmu s Američanem, s nímž jsem doteď  v kontaktu. Řekl jsem mu, ať mě opraví pokaždé, když řeknu něco špatně. Nejprve nechtěl ze zdvořilosti, ale nakonec mě denně opravoval, dokud jsem jisté fráze a věty nezačal říkat správně. On sám měl silný americko-jižanský přízvuk se spoustou slangu, který vás škola nenaučí, což bylo plus, protože jsem si na to navyknul a dnes tomuto přízvuku a slangu rozumím. Co bych udělal jinak je to, že bych si pořídil kreditní kartu a hned od začátku budoval credit score. Credit score je v Americe velmi důležité, bez něj nedostanete jakoukoli půjčku, hypotéku a nikdo vám nic nepronajme. S kreditní kartou jsem otálel, přišlo mi to stupidní, protože v ČR to tak nefunguje. Nicméně jsem se mýlil a některé věci by byly později v životě jednodušší.

Amerika je známá pro dlouhé dojíždění do práce. Jak to máte vy?

Bydlím asi jeden a půl hodiny na sever od Atlanty, kousek od Modrých hor. Ze začátku jsem několik let žil kousek od Atlanty, ale každenní doprava do práce a zpět byla katastrofální, a tak jsem byl rád, když jsem se později přestěhoval trochu dál od Atlanty na venkov, stále na dosah, ale s relativním klidem. Do naší výrobní haly ve Flowery Branch to mám 25 minut jízdy autem, což je na americké poměry blízko. 

Ve firmě máte hodně českých kolegů. Přijdete do styku víc s nimi anebo s Američany?

Na ALBAformu je unikátní právě ten mix. Každý den se setkáte a mluvíte třemi jazyky – čeština, angličtina a španělstina, čehož si velmi cením. Jsem hrdý na to, že se jedná o českou firmu, která má takový úspěch. Není to tak časté a střední a velké podniky z České republiky s několika pobočkama po světě mají většinou zahraniční vlastníky. 

Co vás na životě a práci v USA nejvíc baví?

To, že se pohybuji mezi lidmi a kulturami, na které bych v Česku nejspíš nenarazil. Změní to váš pohled na svět, lidé z různých prostředí jsou schopni myslet jinak než třeba Češi, což je někdy horší i lepší, ale máte tak na výběr z více možností a scénářů. U nás je společnost relativně homogenní.

Chápu. V čem jsou Američané a Češi co se práce týče rozdílní?

Američané jsou určitě větší workoholici. Spousta z nich si v podstatě nikdy nebere dovolenou. Jsou víc zaměření na cíle a nefixují se tolik na počet pracovních hodin. Pracuje se mi s nimi dobře, jelikož dělají na zadaných cílech a sami je s vámi konzultují. Jsou obecně často méně formální a nedbají tolik na formální oděv v porovnání s Evropou. Američané mají rádi „small talk“ a to mnohdy i v nevhodných momentech, zatímco Češi jdou rádi přímo k věci.

Stýská se vám po Česku?

Určitě ano, každý rok trochu méně a méně, což je patrně normální s odstupem času. Nejtěžší období bylo asi kolem covidu, kdy nebylo možné cestovat a rodiče v Česku jsem neviděl 2 roky. Vždycky tvrdím, že když je člověk schopný 2 – 3x do roka na týden rodinu navštívit, tak je to relativně zvládnutelné. Moje sestra bydlí s manželem v Kalifornii. Já mám svoji vlastní rodinu zde v Georgii – moje žena Leticia, která je mexického původu, ale celý život vyrůstala v Georgii, dcera Lyla a syn Damian.

Vaše práce v ALBAformu znamená i služební cesty do vlasti. Jste za to rád?

Samozřejmě. Jsem hrdý na své kořeny a tradice jižní Moravy. Roky jsem byl aktivním členem folklóru a účastnil se akcí jako plesy a hody. Snažím se kombinovat s prací a jezdit za rodiči, jelikož mladší už nebudou, tudíž spojuji příjemné s užitečným.

Chtěli byste si také vyzkoušet práci v na americkém kontinentu? Ozvěte se nám!