Administration a Legal Manager v Mexiku Kamila: V Latinské Americe je potřeba vystoupit ze své komforní zóny

Kami, jak se to stalo, že tvým domovem je už pět let Mexiko?

Je to takový klikatý příběh. V předposledním ročníku na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jsem odjela na půl roku na Erasmus do Lotyšska. A právě tam jsem poznala svého manžela, který pochází z Mexika. Po zhruba roce vztahu na dálku a mých dvou návštěvách Mexika jsme se rozhodli, že se sem přestěhuju. A loni v létě jsme měli v Česku svatbu.

Dodatečně blahopřeji. Jak ses naučila španělsky?

Začala jsem se učit, až když jsem věděla, že půjdu do Mexika. Jsem úplný samouk — španělsky jsem se naučila sama z internetu, podcastů, písniček, od manžela a pak hodně v běžném životě v Mexiku.

Tak to klobouk dolů. A jak ses dostala k práci v ALBAformu?

Ještě když jsem končila školu, začal covid a poslední dva semestry byly online. Mohla jsem si v té době udělat stáž v zahraničí a získala jsem možnost nastoupit do jedné mexické advokátní kanceláře, která spolupracuje s českým velvyslanectvím a má mnoho klientů z řad českých firem působících v Mexiku. Dostala jsem tehdy v roce 2021 pod svá křídla nového klienta — firmu ALBAform, která spouštěla pobočku v Mexiku. S manželi Vintrlíkovými jsme si navzájem velmi porozuměli, řekla bych i lidsky, a v jistý moment nově založená firma potřebovala už nastálo styčnou osobu v Mexiku a mně se otevřela tahle šance být prvním zaměstnancem ALBAformu v Mexiku a mít na starost veškerý administrativní chod firmy. Pro mě to byla příležitost, kterou jsem si nechtěla nechat uniknout – přinášela mi profesní růst, ale také větší kontakt s domovem a češtinou. Po dvou letech v advokátní kanceláři jsem tedy nastoupila přímo do ALBAformu a s mými bývalými kolegy jsme se rozešli v dobrém — nadále nám totiž poskytují v Mexiku právní služby.

Co je tvojí rolí v ALBAformu?

Moje pozice se jmenuje Administration and Legal Manager ‚ale náplň práce je různorodá a to mě na ní nejvíc baví. A k tomu to, že každý den používám aktivně tři jazyky – češtinu, angličtinu a španělštinu. Mám na starost v podstatě celý administrativní chod pobočky, správu bankovních účtů, zpracování účetních podkladů, právní záležitosti ve spolupráci s advokáty, vývozní a dovozní procesy a tak dále. Často se taky snažím být i zprostředkovatelem mezi mexickými kolegy a kolegy v závodech v ČR a USA a pomoci jim překonat určité kulturní rozdíly.

Jaké jsou tvé pracovní výzvy?

Asi zvládát lépe stres – automotive je hodně rychlé a náročné prostředí.

Co ti naopak práce a život v cizí zemi daly? Jaké výhody coby expat čerpáš?

Daly mi úplně jiný pohled na svět. Naučit se být víc vděčná za to, co máme. A taky odolnost — pro život v Latinské Americe je potřeba vystoupit ze své komforní zóny.

Jak to myslíš?

Život v Latinské Americe je méně pohodlný než v Evropě. Nižší kvalita veřejných služeb, méně rozvinutá infrastruktura, obrovská konkurence na trhu práce, horší pracovní podmínky a tak dál. Přesto je tu vidět větší chuť k životu a optimismus. V Česku více tíhneme k negativismu, i když stát zaručuje lepší životní úroveň. Také je tu hodně byrokracie a zastaralý bankovní systém. Ale obecně být cizincem v Mexiku není o nic byrokraticky náročenější než být Mexičanem. Vyřízení víza je oproti třeba Spojeným státům poměrně jednoduché i levné.

Jak bys oba národy – Mexičany a Čechy – porovnala?

Mexičané jsou velmi přátelští, i k cizincům, přijímají vás se zájmem a otevřenou náručí. V Česku jsme spíš odtažití, než si vybudujeme důvěru, obzvlášť k cizincům. Mexičané zase na druhou stranu postrádají schopnost říkat „ne“. V Mexiku je to jako zakázané slovo. Nikdo vám neřekne na rovinu přímé “ne”, protože je to neslušné. To platí jak v osobních, tak business vztazích. Spolu s vedením ALBAformu s tím máme bohaté zkušenosti a často na to narážíme, protože dodavatelé naslibují hory doly a potom, jak se říká, „skutek utek“.

Co se ti naopak v Mexiku líbí?

Otevřenost a tolerance lidí, bezpečnost a rozmanitost země. Opravdu je tu mnohem bezpečněji, než si většina lidí myslí. Cítím se tu už stejně doma jako v Česku.

Po čem českém se ti stýská a jak často se k nám do republiky vracíš?

Stýská se mi po rodině a někdy po životním prostoru. V Mexiku se žije na mnohem menším životním prostoru hlavně ve městech, není normální mít zahradu a už vůbec ne velkou. Snažím se jezdit za rodinou dvakrát za rok. Zatím se mi to daří a jsem za to moc ráda.

Manžela bereš s sebou?

Ano, manžel se učí česky a rádi jezdíme do Česka společně, když to vyjde, nejčastěji je to na Vánoce. Musíme to však střídat, manželova rodina totiž žije ve státě Chiapas, což je na jihu Mexika, a my bydlíme v Mexico City. Takže musíme najít prostor, abychom navštívili vždy obě rodiny.

Doporučila bys ostatním zkusit žít a pracovat v zahraničí, potažmo přímo v Mexiku? A proč?

Určitě. Aby poznali jinou kulturu, světonázor a víru. V Česku jsme zvyklí, že všichni žijí tak nějak podobně, na podobné úrovni. V Mexiku to tak není – jsou tu obrovské rozdíly mezi společenskými třídami a stylem života.

Myslíš, že zůstanete napořád?

Nevadilo by mi to, ale finální vizi nemáme. Možná se za pár let přestěhujeme zase do Česka.

Baví vás číst příběhy expatů? Seznamte se s Markem, který se z jižní Moravy přestěhoval do americké Georgie!